Uhelní mastodonti - Expedice Severní Čechy 2012

Dne 22. 8. jsme se podnikli pravěkou výpravu do Severních Čech. V hledáčku našeho zájmu se staly uhelné lomy a elektrárny skupiny ČEZ. Vydejte se s námi po stopách ropáků a vykopejte s námi věkem naložené trilobity…

Na večer 22. 8. přijíždíme do Terezína, odtud budujeme pevnost a zbrojíme sebe, posádku, špehy určené pro průzkum po okolí. Máme štěstí, dnes nad ránem kolem sedmé hodiny se zde prohnal sajgon v podobě deště a ledových krup o velikosti zemědělských krumpáčů. Pozorujeme likvidaci naštípnutého, bleskem zasaženého stromu u zdejší sokolovny a zbrojíme na první výpravu.

Nad ránem vyjíždíme na uhelné safari. Máme štěstí, tento program skupiny Czech Coal je beznadějně narvaný a je o něj obrovský zájem. Jedná se o jedinou oficiální cestu, jak se dostat do uhelného lomu a podívat se na místa pro běžného nezeleného smrtelníka zapovězené. V 9:00 se hlásíme na vrátnici skupiny Czech Coal v Mostě. Vstupujeme do zasedačky a jsme vřele přivítáni jejími zaměstnanci. Podepisujeme pokyny o chování v prostoru uhelného lomu, říkejme tomu pravidla, revers a dostáváme vz- u- pomínkové předměty. NEtrpělivě čekáme na svého průvodce pana Šticha. Po pár minutách přichází guru v oblasti těžby v uhelném lomu. Zaznívá první resp. poslední pokyn k vyčůrání se a přesouváme se do mastodontních, úhelných kočárů skupiny Czech Coal. Vyjíždíme a projíždíme novým Mostem a blížíme se ke vstupním branám uhelného lomu Vršany, kde těží Vršanská uhelná a.s. Dostáváme nutné přilby k ochraně mozkovny lebeční a začíná boj o žluté plastové artefakty :) . Méně šťastní jsou uspokojeni přilbou v bílé barvě. V areálu lomu projíždíme několika vstupními a kontrolními branami, všude jsou nahlášeny počty návštěvníků a kontroluje se také povolení samotného vozidla. Trošičku to připomíná černobylskou zónu a tzv. Diatky, kde jsem nikdy nebyl :) První zastávka je na tzv. vyhlídce, kde je celý lom Vršany společně s lomem Jan Šverma krásně na dlani. Jdou vidět rypadla, pásové valy, desítky sklápěček starajících se o přesun zeminy. Přichází malé zklamání..... Kde jsou ta torza zničené krajiny, popílek v ovzduší, kde je ta naprostá zkáza v podobě měsíční krajiny? Nic z toho zde nenajdete... bujará rekultivace stíhá samotnou těžbu a šlape jí na paty. Žádná destrukce zničeného kraje z dob minulých zde nehrozí a neohrozí.... škoda :) Pořizujeme panoramafotky a bombardujeme p. Šticha prvními dotazy ohledně těžby a kapacity daného lomu. Stále nám opakuje fakt, že by se nechtěl dožít doby, kdy už nebudeme mít co těžit. Jakožto důchodci a bývalému pracovníku lomu se mu toto přání pravděpodobně splní. Jediná surovina, na které Česko není závislé, jsou právě zdroje hnědého uhlí, na kterých teď stojíme. Drtivá většina hnědého zlata se spotřebuje právě zde v místních, nenažraných kotlech uhelných elektráren. Sedáme do monstertracku a sjíždíme z vyhlídky přímo k technice hnědouhelných pásů a rypadel. Bavíme se historkou, kdy zdejší lom chtěla navštívit skupinka nadšenců vlastní dopravou. Jelikož naše plavidlo má dvoumetrové kola a povrch je více než nerovný, kostrbatý, nesjízdný, přijde nám to více než ko(s)mické :) Postupně navštěvujeme uhelné, kolesové rýpadlo KU300, těžba však stojí. Pravděpodobně se jedná o odstávku zaviněnou poruchou. Dostáváme informaci ohledně hmotnosti celého kolosu, účetní hodnoty rypadla a velikosti platu jednoho ze dvou operátorů tohoto monstra. Ze všech tří čísel se nám v kontrastu vedle sebe točí hlava, čísla však záměrně neuvádíme ;) Pomalu se chystáme na odjezd, když tu najednou z tlampače rypadla zazní pokyn ohledně spuštění škodováckého mechanismu. Stojíme cca 3 metry od pásových valů a 10 metrů od rypadla. Kolos se uvádí do chodu a na nás kapou třpytky i střepy hnědouhelného zlata, sledujeme veškeré pohyby této ryze české techniky. Pokračujeme dále a navštěvujeme skrývkové, kolesové rýpadlo KU800, které je v kompletní odstávce na montážním place. Dozvídáme se o smrtelném úrazu z minulého roku. Bohužel tyto věci se stávají a zde jsou více než pravděpodobné. Pořizujeme fotografie a po výkladu p. Šticha pokračujeme projížďkou po zdejším lomu, vracíme se na začátek. Přijíždíme do města Most, který je mimochodem postaven na vytěženém lomu a navštěvujeme chloubu zdejšího kraje a to komplet zrekultivovaný hipodrom v Mostě, kde mají od in-line stezky, golfového hřiště až po koňskou jízdárnu úplně vše, na co si jen vzpomenete. Je to takový malý ráj na zemi. A pak že to nejde čistě a (re)kultivovaně. Celý výlet je reklamou na skutečný stav daných lokalit a vyvrácení mýtu o měsíční krajině známou z televize ve filmu Armagedon. Program uhelného safari je tu právě pro nás, abychom si udělali obrázek o skutečném stavu věci nemluvě o přesvědčení místních obyvatel a přání zdejších uhlodomců ohledně prolomení těžebních limitů. Nejeden vyčůraný Čech má už dnes opraven svůj baráček pro zvýšení ceny výkupu jeho pozemku pro možnou těžbu. To že limity budou překročeny, se ví už dnes a je to nezbytné pro zajištění energetické nezávislosti ČR. V rámci safari navštěvujeme ještě jezero Most, kterému chybí cca 15 cm do celkového naplnění. Lochnesku ani ropáky jsme neviděli. Zdejší nánosy zeminy způsobují občasný sesun půdy, takže se zdejší práce na této lokalitě zastavily. Údajně by zde mělo vyrůst velké rekreační centrum včetně hotelů a nejrůznějších vodních atrakcí. Chválíme tuto myšlenku, akorát by mě teda zajímalo, jakpak se klientům bude zamlouvat všude přítomný pohled na začazenou chemičku Chezu, která vystupuje nekrásně nad jezerem jako Nostradámova vize o konci světa :) Naše úhelná horečka končí tam, kde začala a to po čtyřech a půl hodině exkurze. Říkáme brzy nashledanou v lomu ČSA. Děkujeme za návštěvu a odebíráme se do další destinace našeho zvědavého objektivu.

Kolem kostela Nanebevzetí Panny Marie v Mostě se vydáváme na zámek Jezeří. Vrátím se ještě k mostecké modlitbě. Víte, že tento božský skvost byl v roce 1975 přestěhován do nového Mostu? Cesta byla dlouhá bezmála jednokilometrová nudle trvala a rvala takřka měsíc místním uhelným inženýrům.... nervy. Je to jako z pohledu mravence vzít kostkový cukr a vhodit ho do řečiště kávových zrn smočených vroucí vodou ;) Zpátky a vlastně poprvé se definitivně teď už určitě vracíme a přijíždíme do nedalekého Jezeří. Za sedmero uhlami a za sedmero dolami se nachází tento majestátný zámeček. Vybíráme ho zcela záměrně, měli bychom nalézt krásný a bájný výhled na zaniklou krajinu v podobě lomu československé armády. Bohužel všudy přítomná květena tento pohled mrší. Procházíme se rujnou zámku, který je v postupné rekonstrukci od devadesátých let. Chtěl bych věřit tomu, že při další naší návštěvě v roce 3013 už zde bude krásná fasáda zdobena freskami z doby Janů Husitů a žižkovských kavalírů. Možná tento poslední husitský bojovník padne v nelítostném boji s moderní technikou československé armády. Její lom se nám rozprostírá na zasviněném ubrousku kousek pod zámkem a my zaměřujeme pohyb rypadel a těžké techniky. V dálce se kocháme a inhalujeme voňavý, chemický závod litvínovské chemičky končící s výrobou močoviny. I v lomu ČSA pozorujeme ohromnou invazi rekultivace. Pokud svůj hororový snímek budete chtít natočit právě zde, vyberte si raději jinou destinaci, nejlépe na odvrácené straně měsíce, ke kterému má zdejší kulty rekulty krajina na tisíce míle daleko. Po zániku slunce navštěvujeme hrad Hněvín prsící se svým jednorožcem do výšky 399 metrů. Odtud se kocháme výhledem na samotné město Most, pozorujeme obě zrekultivovaná jezera Most a Matylda v dálce poznáváme hipodrom a motodrom, litvínovskou chemičku. Vše co z vyhlídky vidíme není dílo boží, ale mocná ruka člověka obepínající páčku bagrů, která svou destrukcí vyplenila tuto šedou krajinu do nádherné podoby božského zjevení :) A teď vážně.... výhled na celkové panorama krajiny nás utvrzuje v tvrzení tvrzené tvrdohlavými těžebními společnostmi, že zdejší krajina přežije a naopak povyroste. Za tmy se vracíme do pevnosti v Terezíně, pro dnešek a další dny to bude nadále naše jediné útočiště. Za vlády Josefa nedobytná tvrz, za druhé světové války věznice gestapa, vyberme si.

Ráno se vydáváme do uhelné elektrárny v Počeradech. Máme štěstí, je nám povolena exkurze s možností focení. Na vrátnici nás vítá usměvavý vrátník a v tónině ženského hlasu nás žádá o podpis na revers a předčítá nám pohádku o kouzelné elektrárně… resp. pravidla pro bezpečný průzkum a návrat. Dostáváme čipové karty a skrze turnikety vyhlížíme našeho průvodce, kterým se stal směnový inženýr p. Tomáš Polák. Třepeme si klepetem a žádáme o celkový průzkum areálu uhelné elektrárny v Počeradech. Dostáváme se do místní zasedačky, kde nám p. Polák pozorně vysvětluje samotný princip výroby elektrické energie, který se v principu od výroby jaderné příliš neliší. Dostáváme mnoho zajímavých, teoretických informací a ze satelitních snímku elektrárny poznáváme všechny části elektrárny včetně přenosové elektrické soustavy zajištováné firmou ČEPS. Pan Polák nám pozorně vysvětluje princip fungování uhelné elektrárny, kde to vše začíná zásobníkem paliva. To se doveze v případě počeradské elektrárny zhruba patnácti vagóny v podobě hnědého uhlí. Účinnost uhelné elektrárny je však pouze něco kolem 35%. K výrobě jedné megawathodiny je zapotřebí jednoho tuny hnědého uhlí. Výroba jedné kilowathodiny výjde na cca 30 halířů, další poplatky jsou rabaty obchodníků, těžebních společnosti a v neposlední řadě se platí za elektrickou soustavu společnosti ČEPS. Uhlí je zásobováno na výsypce a je ho tu na dva dny provozu, proto pracovníci elektrárny netrpělivě vyhlíží další vagóny s uhlím. Jakost a kvalitu uhlí zajištují těžební společnosti. V případě počeradské uhelné elektrárny je to Vršanská uhelná a.s, uhlí se vozí z lomu Vršany, kde jsme zanechali svou trilobitovou stopu hned na začátku naší pravěké expedice ;) Zásobárna uhlí zde musí fungovat nepřetržitě, stejně tak provoz uhelné elektrárny je zde nepřetržitý i když ne tak dramatický, jako v případě elektrárny jaderné. V první fází technického koloběhu výroby elektrické energie se uhlí sype do mlýnů k usušení a k rozdrcení na jemný prášek. Zajímavostí pro nás bylo, že každá elektrárna je stavěna na určitý druh uhlí resp. podle výhřevnosti a jakosti konkrétního uhlí jsou konstruovány zdejší kotle. S jiným uhlím to zas tak dobře hořet nebude a také nehořelo, o tom se v Počeradech přesvědčili praxí. Rozdrcený uhelný prach se vzduchem vhání do hořáku kotle a při spalování předává energii vodě v trubkách, které tvoří vnitřní stěny kotle, voda se mění na páru o teplotě kolem 550 °C. Přehřátá pára vstupuje do turbíny a rotační lopatky tohoto soustrojí mění rotací svou vnitřní energii na energii kinetickou. Turbína je na společné hřídeli s elektrickým generátorem, v němž elektromagnetickou indukcí vzniká elektrický proud. Soustrojí se otáčí rychlostí 3000 otáček za minutu a elektrická energie se z generátoru vyvádí přes transformátory do elektrické sítě. Pára která v turbíně vykonala svou práci odchází do kondenzátoru, kde se ochladí a zkondenzuje zpět na vodu. Voda se čerpadly vhání zpět do trubek kotle. Chladící okruh kondenzátoru prochází přes chladící věže, v nich se teplá voda rozstřikuje a chladí protitahem venkovního vzduchu. Chladná voda z bazénu pod chladícími věžemi se čerpá zpět do kondenzátoru. Ze spalin se odstraňují tuhé znečišťující látky, prach, saze, popílek v odlučovačích. Elektrostatický odlučovač je systém elektrod kolem nichž spaliny procházejí. Částice prachu se elektrostaticky nabíjejí na nabíjecích elektrodách a přitáhnou se k opačně nabitým sběrným elektrodám, z nichž se mechanicky oklepávají do výsypek. Účinnost elektroodlučovačů je více než 99 procent. Pro odstranění oxidu siřičitého ze spalin se používá mokrá vápencová vypírka. Srdcem odstřikovacího zařízení je absorbér. Kouřové plyny prochází několikastupňovou sprchou, která rozstřikuje vápencovou suspenzi - mletý přírodní vápenec smíchaný s vodou . Oxid siřičitý chemicky reaguje a na dně absorbéru se hromadí vrstva sádrovce, která se dále využívá jako druhotná surovina třeba pro výrobu sádrokartonu i zde jednu najdete. Tak se odstraní z kouřových plynů 95 procent oxidu siřičitého a vyčištěné a odsířené spaliny odcházejí do komína, který poznáte podle jeho výšky. Je to ten úzký a nejvyšší. Tolik školní teorie, vydáváme se do velína elektrárny, kde je na první pohled výborná pohoda. Aby také ne, provoz je dnes bez kolize a klidný, takže je čas i na krmení a odkalování zdejšího akvárka :) Každý blok ovládají dva operátoři a na jejich monitorech si nešlo nevšimnout informačního systému v podobě Windows XP :) No doufejme, že borci mají vypnuté aktualizace a že ve středu nad ránem se elektrárna restartem nezastaví :)

Elektrárna v Počeradech čítá pět výrobních bloků o jednotlivém výkonu 200MW. S celkovým výkonem 1000MW strčí půlku Temelína do kotle. Paradoxem této elektrárny zůstává fakt, že byla navržena pro stavbu v egyptské poušti, která se tam nikdy nerealizovala možná díky neutuchajícímu boji arabů, arabačů a korbačíků. Tajemný plán Jana Tleskače získává v době raného socialismu komunistická strana Československa a v roce 1970 – 1977 je spuštěn provoz všech 6(66) bloků pekelného výkonu. Navštěvujeme strojovnu s turbínou a dostáváme se i do míst výrobního bloku 1… slovy jednička jedna, raz… který byl v roce 1994 odstaven, zrušen. V podlaze po něm zůstaly montážní díry a všelijaké harampádí. Ve strojovnách turbínových bloků je šílené vedro a hluk, což je naprosto pochopitelné ;) Postupně se dále dostáváme do provozu a pozorujeme skládku uhlí (zásobárna uhlí z lomu Vršany je zde na pouhé dva dny provozu), drtičku uhlí, přípravnu uhlí, vysoké pece (do kterých za provozu nahlížíme), panorama z vyhlídkové věže elektrárny, úpravnu vody (demineralizace již tak demineralizované a čisté vody) a sledujeme i dostavbu paroplynové tzv. špičkové elektrárny, která se staví v bezprostřední blízkosti té uhelné. Říkejme ji Počerady numero megawato 840! Spuštění této hračky na klíč za dvacet miliard korun je stanoven na rok 2013 a ČEZ si tak kryje záda v případě zdražení či nedodání uhlí z Vršanské uhelné, která má o elektrárnu v Počeradech eminentní zájem a na počeradském poli se chystá k válce energetických a surových magnátů. Aby toho nebylo málo o elektrárnu projevil zájem i EPH (Energetický a průmyslový holding), který však nemá v uhelno-energetické válce s čím střílet, chybí mu tolik potřebné palivo. Závislost na zemním plynu je v tomto případě pro ČEZ i životní prostředí méně destruktivní i morální variantou energetického procesu. Pravdou ale je, že elektrárna v Počeradech musí do roku 2016 projít velikou modernizací za veliké peníze, což v případě nejistoty paliva je pro ČEZ nepřekonatelný problém. Exkurze končí, děkujeme panu Polákovi a děláme poslední foto na celkové panorama elektrárny.

Pokračování brzy...