Expedice 2011 část babího léta

Expedice 2011 - Znovu do Francie

Další díl návštěvy voňavé Francie vás v našem cestopisu zavede nejprve do hornatého Švýcarska, ve Francii se vydáme pro změnu do hor kolem Grenoblu, navštívíme město duchů Oradour-sur-Glane a cíl naší výpravy ukončíme v La Tranche sur Mer, kde jsme na památku zanechali stopy v písečných, plážových dunách, ale pěkně od začátku...

Mezinárodní výprava

Na cestu jsme se vypravili 26. září. Kolem čtvrté hodiny ranní zvedáme kotvy a s kruhy pod očima zapalujeme lucernu na kapotě ;) Pro účel dopravy jsme si ochočili šelmu ze Škodovky a za odměnu ji krmili nadýchaným západoněmeckým dieslem ;) Vyrazili jsme z Valašska po dálnici směrem na Jihlavu, kde jsme vyzvedávali dalšího člena naší výpravy. První POI bod byl stanoven na francouzské město Grenoble, čítající nezpočet horských průsmyků a přes 150 000 obyvatel ;) První cesta byla šibeniční a stopy oprátky cítím ještě dnes ;) Potřebovali jsme dojet v rozumnou dobu kvůli ubytovaní, které bylo zajištěno u našeho českého kamaráda bydlícího a žijícího dlouhodobě v tomto horském, olympijském měst(ečk)u.

První zásek a časovou ztrátu jsme v kolonách zaznamenali už v Čechách a to na nově otevřeném pražském okruhu, kde jsme ručičkou kompasu hledali objízdný směr na Plzeň. Šnečím krokem jsme pokračovali k Plzni. Jak to tak při našich výpravách bývá, jediný problém nastal opět v Praze, kdy nás v našem pruhu zkřížilo bez blinkru velkoměstské „plezmero" s vozíkem. K havárii nedošlo díky duchapřítomnosti jednoho ze tři Martinů na palubě čtyřválcového dieslu, který se v předtuše těžké bouračky probudil zpátky do Matrixu ;)

Cesta byla naplánována přes Německo, odkud jsme po pár set kilometrech cestou na západ zahnuli na jih k hornatému Švýcarsku. V Basileji nás čekala celní prohlídka, kdy se k našemu vozu přiřítil byrokratický mozek s celní visačkou. Již dříve jsem pořídil tzv. putovní švýcarskou známku, takže jsem se trochu podivoval nad zastavením našeho korábu. Celník se nás zeptal „wo gehen sie“ a já stručně odvětil… „Grenoble“. Udělal ještě jednu piruetu kolem našeho auta a neochotně zvedl pomyslnou zelenou plácačku. Zpětně si říkám, že to ještě dopadlo dobře, jelikož jsme v kufru měli narvána piva, zeli, knedlíky a nejrůznější sušené bylinky připomínající vzdáleně trávu po a pro „hulení“ ;) Průjezd samotným Švýcarskem je bezproblémový, užíváme si dlouhých tunelů a s kolegy z Hong Kongu nevěřícně fotíme vyspělé záchody na odpočívadle z doby pozdního futurismu. Na francouzské straně najíždíme na mýtné brány a sypeme těžko vydělaná eura do chřtánů nenažraných, nevýherních automatů ;) Do Grenoblu přijíždíme kolem desáté hodiny večerní bez okázalých fanfár a pozornosti místních médií ;)

Zlato z olympiády v Grenoble 2011

Navigace nás vyhazuje na adrese odstřeleného paneláku, takže si velice rychle začínáme hledat poklopy kanálů, na kterých by se dalo ustlat akčními letáky z místního supermarketu ;) Ve tmě zdravíme „bonžůr…“ naše francouzské a potažmo i budoucí, bezďácké kamarády ;) Ze spánku nás vysvobozuje přepočet cesty v záložní navigaci. Popojíždíme cca o 300 metrů dále do správného cíle a hledáme na zvonkách jméno našeho samaritánce v útulku pro dnešní noc, pana Vratislava ;) Jako správní a po posteli hladoví mozkožrouti, jsme všechny cennosti z Česka (piva, chleby, knedlíky, zelí, mák) vynesli na neuronech do pátého patra panelového domu, kde jsme se začali v první řadě kochat krásnou vyhlídkou na krásné a všudypřítomné hory. Respektive v tuto noc nebylo nic vidět, hory se odkryly až nad ránem, ale už v ten večer tu byly všude kolem nás ;) Přivítali jsme se také s Biankou (žena Vratislava), která šla do kolen po představení tří Marťanů ;) Vráťa nám ještě týž večer přeplánoval naše důchodcovské výlety v okolí Grenoble na výlety těžké až extrémně náročné s ohrožením života ;) V jeho případě se jednalo o výstupy do třítisícovek v okolí Grenoble, přelézaní ostnatých plotů v uzavřených lokalitách a tak podobně ;) Nutno podotknout, že na původně navrženou třítisícovku jsme si vzhledem k naší horolezecké výbavě používané v nížinách netroufli, ale navržený Pic Saint Michel ve výšce 1966 metů nad mořem splnil zcela naše očekávání a byl důstojnou výzvou pro netrénované astronauty v době studené horské války ;)

Pic Saint Michel (1966m)

Brzy nad ránem jsme se sesbírali z bydla a jali se k oknu vyfotit první majestátné vrcholky hor v Grenoble. Kolem deváté hodiny jsme se vypravili po stopách francouzského Yetyho do Pic Saint Michel. Před těžkou horskou etapou jsme se posilnili v nedalekém supermarketu a je(d)li napříč Grenoble po D106 Route des 4 Montagnes na parkoviště 45°6'25.73"S, 5°36'13.26"V ;) Na tomto místě jsme opustili pohodlí polstrovaných sedaček v autě a vydali se v plážových cvičkách po strmých a lavinových cestičkách k vrcholu. Držíme se žluté značky, pokračujeme mírným stoupáním posečenou, sp(r)asenou trávou. Situace se dramaticky mění po pár desítkách metrů převýšení. Teď už pouze úzkými cestičkami šplháme k vrcholu. Díky hlavnímu a jedinému herci Rukukukuků ve filmu „172 hodin“ si reálně uvědomujeme nebezpečí těchto i amerických hor(or) a tak rozlučkové video točíme po celou dobu našeho výstupu ;) Celý okruh ve vycházkovém tempu trvá tři hoďky a kopíruje žlutou turistickou značku. Zdatnější jedinci (kojenci a důchodci s titanovým kyčelním kloubem a umělou chrupavkou) ho zvládnou absolvovat klidně i za poloviční dobu ;) Vrchol dobýváme krátce po poledni a užíváme si majestátných vrcholků francouzských špičáků. Nejlahodnější tón vám zde zahraje nejvyšší hora Evropy Mont Blanc a do rytmu vám budou bubnovat zdejší odstřelovači hor z údolí pod vámi. Pohled z vrcholu opravdu stojí za všechnu tu fyzickou námahu a netřeba se rozptylovat od všudypřítomných supů, kteří hladově čekají na vaši oběť těsně pod vrcholem ;) Vandr v cestách a v cestičkách se točí do písmena „O“ zpátky do základního tábora k našemu mezinárodnímu, dopravnímu prostředku. Cestou pořizujeme pár fotografii a opět točíme rozlučkové video v případě kamenité laviny ;) Na Parkovišti sedáme do auta a vyrážíme k dalšímu cíli naší výpravy. Zde jsme určitě nebyli naposledy.

Tunnel Des Grands Gouiets (1710m) (45° 0'7.79"S, 5°25'18.16"V)

Po D130 jsme se dostali do Les Barraques-en-Vercors. Je zde nový tunel nazvaný Tunnel Des Grands Gouiets. Nás však bude zajímat skalní soutěska, kterou tento tunel právě nahrazuje. Obě cesty vedou vedle sebe paralelně. Skalní soutěska byla uzavřena bránou kvůli padajícím kamenům a přehrazena ostnatými dráty. Nahradil ji moderní Tunnel Des Grands Gouiets. Na tuto skutečnost jsme byli předem upozorněni a varovné cedule zakazující jakýkoliv vstup do tohoto prostoru nám reflektují do tváře ze stovek metrů. V těsné blízkosti vstupu do soutěsky se nachází penzion a nějaký dům francouzských starousedlíků. Jelikož nechceme vzbudit nějakou pozornost, pokračujeme dál po cestě a auto necháváme schované na nedaleké louce. Vracíme se pěškobusem na místo činu a blitzkriegem přelézáme plot. Ztrácíme se ve skalních tunelech… Řidič jednoho projíždějícího auta nás zahlédl, tak jen doufáme, že nás po návratu nebudou čekat nekompromisní, francouzští Gendarmes ;) Jeden z účastníku zájezdu si na přelezení plotu netroufl a před ostnatým drátem po špičkách přešlapoval do našeho návratu. Cestu jsme si opravdu vychutnali a sami se procházeli ve skalách protkané ohromnými spády a vodopády. Tuto nelegální atrakci vřele doporučuji všem dobrodruhům a dobrodružkám ;) Při západu slunce se vracíme zpět a znovu přelézáme plot a ostnaté dráty. Cesta zpět je trochu komplikovanější a cítím slabé šimrání ocelových drátů v rozkroku ;) Po krátkém souboji vyhrávám a vracíme se zpátky na louku pro auto, kde už na nás čeká strašpytlíkový kamarád. Dozvídáme se, že po našem přelezení plotu se ho francouzský starousedlík vyptával, co u brány pohledává a nevěřícně s vidlemi kolem plotu ještě nějakou dobu přecházel. Měli jsme štěstí, kamarád zahrál blbého a stařík si musel odběhnout pro prášky na srdce :) Dobrá věc se povedla a na svobodě jsme pokračovali dál hornatou krajinou…

Neprobádané území

Pont-en-Royans neboli zavěšené domy v útesech nebo jestli chcete jinak, tak domy ve skalách, jsme bohužel z časových důvodů nestihli odstřelit ;) Stejně tak Grottes de Choranche, odkud je nádherný výhled na útesy a jeskyně (podle google street ;) Budiž tyto atrakce k návštěvě pro další výlet v okolí Grenoble. Cestu zpátky jsme absolvovali ve tmě, projížděli jsme neuvěřitelnými tunely v půlnočních skalách. Po příjezdu do Grenoble nás už Vráťa netrpělivě vyhlížel a jediná čeština široko daleko se linula při jeho řvaní z pátého patra panelového domu ;) Perfektní den. Vyčůrat, umýt se a hurá na kutě, následující den vyrážíme brzy a pokračujeme na západ.

Je brzy nad ránem a my se loučíme a děkujeme za přespání našim samaritánům. Další cíl naší výpravy nás zavede do města duchů. Cestou se natřikrát vyhýbáme mýtným branám, putujeme střední Francií. Jediný problém nastává v Lyonu, kde jsme nabrali hodinovou ztrátu po špatném odbočení a najetí do centra města. Lyon se podobá Paříží a i zde potkáváme spoustu černochodců a směsku národů ;) V odpoledních hodinách a za jasného počásí přijíždíme k největšímu utrpení Francie v době druhé světové války.

 Oradour-sur-Glane - Horor z druhé světové války, defilé smrti

Německý masakr na Oradour-sur-Glane z roku 1944 je velice podobný příběhu Lidic v protektorátním Československu. Němci v této vesnici zavraždili 642 místních obyvatel. Muži byli postříleni ve stodolách a ženy s dětmi byly upáleny v místním kostele. Po válce se z vesnice stala hořká vzpomínka nacistických zločinů. Vesnice je velice dobře dochovaná a místní se o svou památku pietně starají. Co vás určitě ohromí je velikost ruiny a dochovaní staveb. Mnohá torza jsou zachována a jejich původní funkci popisují cedule jako École Des Filles (dívčí škola), Quincaillerie (železárství) a mnoho dalších. U některých jsou životopisy lidí, kteří v domech žili. V těsné blízkosti staveb je hřbitov, památník pro oběti německé genocidy. V areálu vyrostlo podzemní muzeum, kde si můžete prohlédnout osobní věci popravených obyvatel. I po letech ze starých zdí a zrezivělých dobových automobilů lze vycítit utrpení a děsivost německého aktu. Zcela vážně a se vší úctou opouštíme tuto památku, kterou naleznete v dobové fotogalerii zde a uháníme do konečného řešení naší výpravy: La Tranche sur Mer ;)

La Tranche sur Mer poprvé - Večerní příjezd (28.9.2011)

Do Tranche jsme dojeli krátce po večerce. Snesli jsme bágly a zahnízdili v Résidence de l'Océan. V dalších dnech si budeme užívat krásného babího léta pravě v oblasti Vendée u atlantického oceánu. Ubytování proběhlo po drátkách díky mé zlaté polovičce, která se o vše potřebné postarala. Nastává první a pro dnešní den také poslední noční výhled na moře a hurá do peřin.

 La Tranche sur Mer podruhé - Relax

Druhý den v Tranche podnikáme hromadný atak na místní Účko a spekulativně skupujeme všechny francouzské dobroty ;) V průběhu dne si užíváme sluníčka, rochníme se v bazénu a vyhlížíme moře. Plaveme v přímořských vlnách, které nás vynáší několik metrů do výše. Máme štěstí a ve druhém nejsilnějším přílivu měsíce září bojujeme o holý život ;) Celý den je ve znamení odpočinku a relaxace.

La Tranche sur Mer potřetí - Nevýdaný odliv

V dopoledních hodinách se vydáváme po plážích na východ. V Tranche je dvanáct kilometrů pláží, takže to nebude hodinové venčení ;) Plujeme chůzí kolem rozbořeného přístavu, který se druhým rokem opravuje. Kličkujeme kolem loděk uvízlých na souši a ztrácíme se hluboko v mořských útrobách. Odliv je jeden z nejsilnějších takže pokračujeme dále k ustupujícím vlnám, skoro až k Berlínu ;) Nalézáme spoustu krabů a mořských hvězdic. Pláže jsou písčité a při odlivu tvoří písečné, tvrdé, zvrásněné duny. Lodě jsou uvízlé na souši a přikovány k jednotlivým bójkám. Zbytek dne trávíme střídavě v bazénu a v moři, bavíme se potápěním na lehátku. Večer jsme pozvaní do „Restaurant Mistral“ na degustaci nej(h)různější mořských potvor, které antlantik porodil ve svém nitru ;)

La Tranche sur Mer počtvrté - Světla v moři

Nad ránem procitám pádem z krátké postele, budí nás mobil k východu slunce. Kolem osmé hodiny začíná opravdové divadlo, které po pár minutách končí aplausem diváků ;) Kluci si dopoledne prochází město a my čmucháme francouzštinu na zdejších trzích. Otvírají se pravidelně v době sezóny v úterý a v sobotu. Na trzích najdete opravdu vše… od levných cetek až po výtečné, francouzské, domácí klobásky. Navštěvujeme český obchůdek s víny a pivem, bavíme se s paní prodavačkou (češkou v exilu) v mateřském jazyce. Odpolední scénář se opakuje: koupání se v bazénu, v moři, blbnutí na lehátku. Večer máme oddělený program. Zatímco drahá polovička baví své z(ne)přátelené spolupracovníky z rezidence na nočním mejdanu, my se vydáváme bez lucerny a dostatečného vybavení k místnímu majáku. V měsíčním úsvitu se touláme na západ a na jedné z větrných pláží potkáváme windsurfaře s čelovkami na hlavě. Opálení hezouni na nočních vlnách riskují své bezcenné životy pro mladé, francouzské buchty ;) Z moře vystupují v bílých, světelných kuželech, které se po čase ztrácí ve vlnách odlivu ;)

La Tranche sur Mer popáté - Ztracený (pa)klíč ;)

Po dlouhém spánku se vydáváme opět na východ slunce. Sledujeme ho ze zídky rezidence. Do moře se dostáváme v poledních hodinách. Sbíráme mušle a skáčeme ve vlnách. V jedné z nich ztrácíme klíč od apartmánu. Naštěstí máme druhý klíč schovaný v zamčeném pokoji ;) Vše elegantně řešíme výmluvou Paulovi (správce rezidence), že jsem někde v terénu a Lucka nemá klíč. Odpoledne jedeme s Paulem do Účka na nákup, Lucka si plní sen řídit auto s volantem na pravé straně. Při předjíždění ve Francii musí být pravovolant opravdové psycho ;) Paula odpoledne navštěvujeme v jeho druhé práci a jeho šéf nás zve na ovocné a klasické pivo. Při západu slunce jedeme na západní pláž, kde s Luckou pořizuji mnoho portrétních fotek. Západ se opravdu vydařil a barevné tóny léta sehráli symfonii s otevřeným koncem pro zítřejší den. Večer na pláži se Sinéad (šéfová rezidence) popíjíme česká piva. Ptáme se, jestli se dá dostat na střechu. Ve vtipu nám vysvětluje úskalí šplhání na střechu. Bereme ji docela vážně a její úsměv jde stranou ;) Před spánkem navštěvujeme Paula a bavíme se o poměrech v Anglii. Otvíráme další česká piva = anglické chcance lijeme do kanálů ;) Byl to obtížný večer pro pivního abstinenta ;)

 La Tranche sur Mer pošesté - Na střeše rezidence

Plán pro dnešní ráno se jmenuje střecha. Lucka bere klíče od apartmánu číslo 23, ze kterého oknem prcháme na první střechu. Šplháme po žebříku na další střechu a dostáváme se na lešení. Přelézáme plot a plazíme se po špičkách po střeše. Východ slunce ze střechy rezidence je perfektním zážitkem. Zbytek dne trávíme (jak jinak) v bazénu a v moři, s klukama lezeme na střechu rezidence odpoledne. Na západ slunce opět odjíždíme na západní pláž. Idylku předchozího dne naruší hustá mlha, která během malého okamžiku zahalí celou pláž do nepropustné deky. Lidé prchají a my se bavíme v kapičkách mlhy portrétovou fotografii. Večer se loučíme s anglány a vyžahujem poslední flašku becherovky s českými pivy. (NE)Idealní stav jak se připravit na dlouhou zpáteční cestu ;)

La Tranche sur Mer posedmé - Sbohem a šáteček

Poslední den v Tranche se kazí počasí a objevují se první smrtonosné mraky ;) Balíme své čtyř tunové drobotiny a vyplňujeme poslední místečka v autě. V dopoledních hodinách se loučíme s kamarády z rezidence a opouštíme toto malebné místo na samém konci západní Francie.

Cestou do vlasti potkáváme pole větrných, francouzských elektráren, absolvujeme Tour de France a úspěšně se vyhýbáme mýtným branám a neúspěšně zámkům na Loiře ;) V první koloně stojíme před Paříží. Podobný problém nastává v Praze. Cesta přez Hradec Králové je klidná a do Olomouce přijíždíme krátce po obědě. Na vydařené babí léto v roce 2011 nikdo z nás nikdy nezapomene.